Garou - neoficiální český web

Rozhovory

„Za kariéru vděčím cigaretám“ (rozhovor s Garouem)

Wirtualna Polska, 12. května 2008

Garou je v Polsku velmi oblíbený. Proto nás opět navštívil. Tentokrát ale nekoncertoval. Garou přiletěl prezentovat svoje nové album „Piece o my soul“. Nakonec, kde by ho lépe promoval než tady. Přiletěl na dva dny a neměl ani chvíli oddechu. Rozhovory, fotografování, nahrávky a pořád dokola. Ale našel si i několik (doslovat) minut i pro nás...


 

Garou – vlastním jménem Pierre Garrand – se samozřejmě může líbit ženám. Vysoký, pohledný, a ten hlas… Kromě toho je hudebník také velmi milý a vlídný. Když jsem se objevila v pokoji, kde jsme se měli bavit, sám přestavěl nábytek, aby nám bylo pohodlněji a nabídl nám něco k pití. Než jsem se mohla začít ptát, sám začal otázkou: Můžu se tě na něco zeptat? Jaké jsou tvoje kořeny? Jsi netypicky půvabná, nevypadáš jako polka. Kůže, vlasy.“ Povykládala jsem mu historku o tom, že se na moji matku vždycky dívali jako na cikánku, která někomu ukradla dceru. Začal se smát. „Ano, ano, vypadáš hodně výjimečně“. Profesionál, je vidět jak si už na začátku ženu omotá kolem prstu. Hezký kompliment a můžeme pokračovat!

 

Nemáme moc času – jsi hodně zaneprázdněný – tak začneme od tvojí nejnovější desky. Album „Piece of my soul“ je v angličtině. Vypadá to jako úplně nová etapa tvojí tvorby.

 

Pro mě je to spíš návrat ke kořenům. Když začínala moje kariéra spjatá s Notre Dame de Paris, bál jsem se zpívat jenom francouzsky, protože předtím jsem zpíval 90% anglicky, hlavně cover verze. Velice podobně to bylo i s mojí první skupinou. Byl jsem tehdy velmi mladý, psali jsme písničky téměř jenom anglicky. Později se objevil zmíněný muzikál. Začal jsem zpívat francouzsky, stal jsem se známý, poznávaný a tehdy jsem nahrál francouzské album. Proto je teď čas na jiné album. Tak to vlastně mělo být a jsem rád, že se tak děje. Čekal jsem na to několik let a ten čas byl potřebný, všechno hraje v náš prospěch.

 

Na tomto albu pravocala spousta lidí: jak po technické stránce tak po stránce hudební (Guy Chambers, Rob Thomas, Judy Tzuke, Aldo Nova, Kristian Lundin, Don Mescall, Peer Astrom, Lucie Silvas). Není taková spolupráce těžká?

 

Ano, mohlo by to být velmi obtížné, hlavně když se spolu ti lidé nebaví. Ale vážně, já jsem nejvíce spolupracoval přímo se skvělým člověkem Peer Lucasem. To je producent mého alba. Naše spolupráce začala před šesti lety. Tehdy jsme spolupracovali poprvé. Peer přišel do mého studia a něco jsme spolu nahráli. Ten chlapík pracoval s Britney, Madonnou, Jennifer Lopez. Bál jsem se , že proto bude chtít dělat hodně popové věci. Setkali jsme se, poobědvali jsme, promluvili jsme si o hudbě a já jsem mu řekl: dobře, já už mám dost všech těch lidí ve studiu, všech poradců a rozhodli jsme se, že budeme ve studiu jenom my dva.

 

Je na albu nějaká písnička, která je pro tebe z nějakého důvodu nejdůležitější?

 

Na tohle ses neměla ptát, těžce se na něj odpovídá. Samozřejmě že mám svojí oblíbenou písničku. Heaven’s Table. Je to jedna z prvních písniček, kterou jsem k tomuto albu nahrál. Před nějakými šesti lety. Většinou je to tak, že do vybíráš nové písničky, které právě vznikly, protože to, co jsi nahrál před 6ti lety je už nudné. S touhle písničkou to ale bylo jinak. Pořád je moje oblíbená. Nemám jí dost.

 

Našla jsem informaci, že se v říjnu zúčastníš netypické akce. „Foot-concert“ – nejdřív budeš hrát fotbal a pak bude koncert. Je to pravda?

 

Ne. (smích)

 

Ne? Škoda, protože jsem se už chtěla zeptat, jestli jsi dobrý fotbalista.

 

Počkej, třeba se to stane. Pokud ale jde o mě, já o ničem nevím. (smích)

 

Bojíš se koček?

 

Hm… (Garou dlouho natahuje a zvažuje, co na to odpovědět). Ano, ale neměl bych to říkat. Teď, když mě bude někdo chtít zlikvidovat, zamkne mě do pokoje plného koček.

 

To si nemyslím (smích). A máš nějaký zvláštní důvod k takto neobvyklému strachu? Já jsem se například kdysi strašně bála pavouků, teď už trochu méně. Když jsem byla malá, táta mě jimi strašně polekal a měla jsem z toho trauma. Jak je to u Tebe?

 

Nepamatuji si žádnou událost a těžko se mi vysvětluje jak se to stalo. Na kočkách je ale něco, co nemám rád. Mám pocit, že jsou strašně pokrytecké. A kromě toho se chovají, jako by je nikdo nezajímal. Já jsem velice otevřený a slušný člověk, někdy dokonce až příliš, proto takové chování neakceptuji. Nejvíc nesnáším pokrytectví a kočka je toho podle mě symbolem.

 

Hodně kouříš. Zajímalo by mě co odpovídáš na otázku „Proč?“. Kouříš protože ti to chutná?


Ano, vlastně jsem ani nikdy nezkoušel přestat kouřit, i když o tom začínám pomalu uvažovat. Ale samozřejmě to mám strašně rád. Neumím si to odepřít, protože se v mém životě stala spousta věcí díky cigaretám. Možná mám z toho svůj hlas. Když jsme založili naši první kapelu, byli jsme spolužáci co se poznali ve škole když jsme kouřili. Nebýt toho, ta kapela by nikdy nevznikla. A tak je to dodnes. Díky tomu že kouřím pořád poznávám lidi. Když cestuji, vidím stále více míst, kde si nemůžu zapálit na místě, v kavárně nebo v restauraci. Jdu tedy ven a poznávám lidi. Krátce se spolu pobavíme a občas se z toho vyklubou skvělé věci. Proto si myslím, že jestli kdykoliv přestanu kouřit, budu se stejně chovat jako kdybych kouřil. Budu si chodit ven a dělat všechno to, co dělám teď.

 

V tom případě ti děkuji za rozhovor a přeji ti abys odehrál co nejvíce koncertů promujících album „Piece of my soul“.

Ano, a abych měl koncert i v Polsku. Díky moc.

 

(Našla jsem i video, které se váže k tomuto tématu ZDE)

Žádné komentáře