Garou - neoficiální český web

Rozhovory

Večeře se Céline Dionovou

Zdroj: reflex.cz

Začínal jako potulný muzikant, který hrál na přání, imitoval The Beatles, léta ztvárňoval Quasimoda v muzikálu Notre-Dame de Paris, až přišlo debutové album Seul a nyní aktuální Reviens, který kanadský zpěvák GAROU z frankofonní provincie Québec představil i v Praze.

Začínal jste v revivalové skupině The Beatles. Kým jste byl?

Byl jsem napůl Paul McCartney a napůl George Harrison, protože jsem hrál na kytaru, ale přitom zpíval všechny McCartneyho party. S Paulem jsem se však nikdy nesetkal, zatímco s Georgem Harrisonem jsem před třemi lety, nedlouho před jeho smrtí, strávil víkend v Montrealu a skoro hodinu jsme společně hráli a zpívali. Nemusím snad vysvětlovat, že to pro mě byl ohromný zážitek.

Údajně jste dostal nabídku k natočení desky již v roce 1995, ale tehdy ji odmítl s odůvodněním, že ještě nejste připraven. To jste patrně jediný muzikant na světě, který nechtěl nahrávací kontrakt.

Nemohu říct, že by mě ta nabídka nepotěšila, ale bylo to v době, kdy jsem střídal hudební styly jako ženské, můj repertoár tvořily skoro výhradně převzaté písně, docela jsem si to užíval, ale neměl jsem ambice natočit v té době desku. Byla by to jen jedna z mnoha desek coververzí a ze mě by se stal jen jeden z mnoha interpretů. To jsem nechtěl. Ale je pravda, že se na mě můj agent i zástupci gramofirmy dívali jako na blázna, všichni mi prorokovali, že druhá podobná nabídka už nikdy nepřijde. Naštěstí se mýlili.

Co vás nakonec přivedlo do muzikálu Notre-Dame de Paris, když jste ještě krátce předtím nechtěl být jen jedním z mnoha interpretů?

Musím přiznat, že jsem se téhle nabídky docela děsil, nechtěl jsem být zařazen do škatulky muzikálových zpěváků, ale nakonec jsem si řekl, že to bude dobrá škola. Ono je přece jen něco jiného vystupovat večer co večer v profesionálním divadle s profesionálními muzikanty než se poflakovat s kapelou po kavárnách. Muzikály jsou vynikající příprava na život v show-businessu.

Necítíte nicméně svou muzikálovou minulost jako drobné stigma?

Myslím, že by to bylo jiné, kdybych se věnoval muzikálům v Americe nebo v Anglii, kde je opravdu velká propast mezi muzikálovými zpěváky a klasickými hudebníky. Ale v Kanadě naštěstí není muzikálová scéna nijak silná, nemáme žádný West End či Broadway, takže u nás se na mě nikdo skrz prsty nedíval.

Nakolik vaší kariéře napomohla spolupráce s kanadskou popovou hvězdou Céline Dionovou?

Bylo to před několika lety, když mě pozvala do studia, kde jsme natočili duet, který se následně objevil na jedné její desce; Céline byla ve čtvrtém měsíci těhotenství, takže šlo spíše o trio ... Pro mě to byla výrazná pomoc v mé kariéře, pro ni nejspíš příjemný zážitek, protože mě posléze pozvala k sobě na večeři.

A jaká je kuchařka?

To si netroufám říct, každopádně nám servírovala vynikající jídlo. Rozhodně si umí najmout skvělou kuchařku.

Žádné komentáře